„Naše přátelství bylo jedno z těch běžných a často opomíjených přátelství mezi svobodnými ženami žijícímí samy v New Yorku a vrátnými, kteří se o ně starají a zastávají roli jejich ochránců, osobních strážců, důvěrníků a náhradních otců.“

„Dovolila jsem si poslední otázku: „Už jste se někdy zamiloval?“ Řekl, že na to se ho v rozhovoru ještě nikdo nezeptal. „Ano,“ odpověděl nakonec. „Ale než jsem si to uvědomil, bylo už pozdě.“ Potom mě požádal, abych vypnula diktafon. Stiskla jsem stop.“

„V mém osobním životě to bylo jinak. V lásce se neschováte. Musíte tomu druhému ukázat, kdo jste, jenže já neměla ponětí, kdo jsem a kým budu v příštím okamžiku.“

„Bojovali jsme, ne se vzrušujícím odhodláním vyhrát za každou cenu, ale s trpělivostí a sebeovládáním pramenícími z touhy po tom, aby to nikdy neskončilo. To léto, dětství našeho syna ani tato hra.“

„Nikdy není vhodná chvíle spadnout z gauče na sklenici Martini a začít ztrácet nebezpečné množství krve, ale když se to stane uprostřed slibného rande, je to chvíle vysloveně nevhodná.“

„Byl velmi pohledný. Nosil šedé roláky a voněl jako voda po holení s mátou a staré knihy. Bylo mu 55 a nedávno se podruhé rozvedl. Byl to můj otec. Nebyl to můj opravdový otec.“

„Neměli jsme žádnou záruku, že při otevřené adopci dostaneme dítě rychleji. Agentura nás dokonce varovala, že jako homosexuální mužský pár můžeme čekat velmi dlouho.“

„Stará láska je jiná. Za svých více než sedmdesát let života jsme zažili dost vzestupů a pádů na to, abychom věděli, kdo jsme, a naučili se dělat kompromisy. Konec se blížil.“